Konference v Akademii věd ČR

Metoda MFK

přidáno: 29. 4. 2011 9:45, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ Aktualizováno 17. 6. 2013 7:55 uživatelem TP redakce ]



PaedDr. Martina Končalová Odborná fyzioterapeutka 

Absolventka FTVS UK
Praha - obor tělesná výchova
rehabilitace. Od roku 1990 
provozuje soukromou praxi.
Je autorkou a školitelkou 
Metody MFK. Napsala  odbornou publikaci 
Metoda MFK – Informatika 
ve fyzioterapii.
  Mé zkušenosti z fyzioterapeutické praxe mne velmi brzy po studiích
dovedly k závěru, že prakticky není v silách fyzioterapeuta vždy přesně
pojmenovat a následně úspěšně vyřešit každý bolestivý případ pacienta,
který se za tímto účelem k němu obrací.
Často jsem se, stejně jako mnozí ostatní terapeuti, dostávala do situace,
kdy jsem neznala řešení. Jsem člověk, který má rád změny, nové,
moderní přístupy, které urychlují a zkvalitňují práci. V dnešní době jsou
počítače součástí života a obor fyzioterapie je snad jeden z posledních,
který ke své práci dosud tyto vymoženosti nepoužíval. 

  Vím, že schopnosti a dovednosti špičkových fyzioterapeutů jsou
nepřenositelné. Bolavých lidí je stále více, a terapeutů, co si vědí rady, je
málo. Mým přáním je tento stav napravit. Sestavila jsem do expertního
systému MFK důležitá fakta o pohybovém ústrojí člověka
a jeho zákonitostech. To, co limituje každého fyzioterapeuta, obstará
nyní software. Mám možnost dát vzdělaným odborníkům do ruky
nástroj, se kterým se mohou stát špičkovými fyzioterapeuty.“
Informační System MFK, používaný v metodě MFK, obsahuje
a zpracovává člověkem předem vložená data. Anatomické prvky hybné
soustavy, konkrétní umístění a funkce, vzájemné vztahy a zákonitosti
svalové soustavy, kloubní a nervové soustavy, vnitřních orgánů a kůže
i funkční řetězení hybných stereotypů. Nezapomíná na terapeutické
techniky měkkých tkání, zákonitosti refexní terapie, mobilizačních
a elektroléčebných technik, cvičebních prvků a jejich sestav.

  Použití expertních systémů při vyšetřování, diagnostice a léčbě hyb-
ného systému je při správném použití velkou předností. Zdokonalovat
tuto metodickou oblast fyzioterapie je pro dnešní a příští generaci
nezbytné. S jejím rozvojem nabude fyzioterapie u pacientů
patřičné vážnosti.

Komunikace ve fyzioterapii

přidáno: 29. 4. 2011 9:37, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ Aktualizováno 17. 6. 2013 7:56 uživatelem TP redakce ]



Bc. Magdalena Marková
Odborná fyzioterapeutka

Fyzioterapeutka, 
odborná školitelka 
v MFK Institute, autorka 
abstraktu Method MFK 
Science in physiotherapy. 
Cesk Slov Neurol N 
2010; 73/106 (3): S343. 
V současnosti studentka 
magisterského studia na 
FTVS UK Praha.
  To, že je komunikace jedním z velmi důležitých prvků rehabilitace, je
nám dnes neustále teoreticky opakováno. Málokdy však ukázáno
v praxi. Během tohoto roku jsem měla možnost navštívit jako praktikant
mnoho rehabilitačních zařízení a musím konstatovat, že co se týká
komunikace mezi pacientem a terapeutem, je situace všude velmi po-
dobná. Pacient očekává, že ho terapeut vyšetří, ošetří a dá mu domácí
úkoly.

  Terapeut chce, aby pacient spolupracoval. Terapeuti si často mezi
sebou povídají, jak ten dotyčný pacient neplní domácí úkoly, dělá si,
co chce, neposlouchá. Všechny chyby má v očích terapeutů pacient.
Málokdy zaslechnete, že by se terapeut ptal: „ A co já? Jak já to dělám,
vybírám pro něj správnou terapii?“ Když mezi pacienta a terapeuta
vstoupí třetí prvek, může sloužit jako odborný pomocník, a komuni-
kaci mezi nimi propojí. V medicíně je MFK system první vlaštovkou
mezi expertními systémy. Fyzioterapeut se může společně s ním stát
samostatnější a důvěryhodnější pro své klienty.Pacient může snadno
spolupracovat.

  V ČR má dokončené univerzitní vzdělání v oboru cca 4300
fyzioterapeutů. Teoreticky co terapeut, to metoda. Čeká nás
naučit se a praktikovat 4300 tedy metod a konceptů?
Ptám se: „Kam vůbec směřuje fyzioterapie? Pro koho je? Pro tvůrce
metod a konceptů, nebo pro terapeuta, pro jakéhokoliv pacienta?
Expertní systém MFK je pro nás pomocníkem v tvorbě individuální
práce, metody, nikoliv náhradníkem, zástupcem či diktátorem nebo
dalším pokračovatelem fyzioterapeutických metod, jak se často lidé
domnívají. Největším odborníkem zůstává v ordinaci terapeut se svým
pacientem.

Role fyzioterapeuta

přidáno: 29. 4. 2011 9:35, autor: Redakce Fyzioterapeuti



Mgr. Michal Cypris 
Odborný fyzioterapeut

Diplomovaný fyzioterapeut. 
Absolvent FTVS - UK
obor Tělesná a pracovní 
výchova zdravotně 
postižených. Vedle svého 
zaměstnání věnuje
mnoho času chodu své 
vlastní taneční školy, 
odpočinku a sportu.
  Při své práci se fyzioterapeut potkává s velkým
množstvím klientů. Každý z nich si přináší unikátní
zadání skládající se z jedinečné historie vzniku
a průběhu obtíží až po konečné zadání, čeho by
chtěl dosáhnout.

  To vše představuje nelehký úkol, se kterým se
fyzioterapeut musí, nebo také nemusí, vyrovnat.
Nelehký úkol klientovi poskytnout pomoc, radu či péči
sestávající se z mnohých složitě defnovaných úkonů
ke zlepšení jeho subjektivního stavu. Bohužel se svojí
obtíží si klient přináší i svoji představu přístupu k jemu
samotnému.

  Tudíž on sám fyzioterapeutovi přiděluje roli. V této
chvíli velká hra jmenující se rehabilitace může začít.
Je však velikou otázkou, zda o této přidělené roli
fyzioterapeut ví a dokáže přesně tuto roli naplnit.
Či pracuje ve své vlastní roli, čímž se přístup ke klien-
tovi nemusí shodovat s klientovou představou a mo-
hou tudíž mezi nimi vznikat určitá napětí. V případě,
že tyto své role z pozice fyzioterapeuta vnímáme
a umíme s nimi aktivně pracovat, může být naše práce
mnohem snazší, efektivnější a mnohých případech
i pro klienta přínosnější.

Odměna fyzioterapeuta

přidáno: 29. 4. 2011 9:28, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 29. 4. 2011 9:49 ]


Mgr. Veronika Fojtová
Odborná fyzioterapeutka

Odborná fyzioterapeutka
ve státní nemocnici
Bulovka, paralelně
fyzioterapeut OSVČ.
Odborný asistent 1.
LFUK obor fyzioterpie.
  Mnohokrát jsem během své dráhy fyzioterapeuta
slyšela své kolegy říkat, jak dobře ceněná je naše práce
v zahraničí. Jak vážené a dobře placené je to povolání.
Ze svého okolí znám osobně několik fyzioterapeutů,
kteří z různých důvodů odešli do zahraničí a tam se ve
své profesi skvěle uplatnili.

  A tady u nás se mnoho mých známých stydí ohodnotit
svojí práci, bojí se říct si přímo o dobré peníze za svůj
výkon. Stylizujeme se často do role, že my chceme
pomáhat nezištně, pasujeme se do role záchranářů,
kteří nesou svoje ruce, um a zkušenosti na oltář zdraví
lidu. Na druhou stranu se však mnohdy nezdráháme
přijímat různé dárky, protislužby a výhody.
Chceme se opravdu udržet ve skupině chudých,
protože u nás je často chudoba vnímána jako
poctivost? Je úspěch a majetek důkaz pokřivených
charakterů, vypočítavosti a podvodů? Znehodnotíme
nemalou dobu věnovanou přípravě na povolání fyzi-
oterapeuta naší neschopností se správně ohodnotit?

  Měli bychom si připomenout, že umět se postarat
o sebe a svoji rodinu by mělo být každého prioritou,
že je normální a chvályhodné umět vydělat peníze, že
všichni pracujeme za peníze, že charitu můžeme dělat
(a lépe) když máme dostatek fnančních prostředků,
že je normální zúročit svoje zkušenosti a um, že
i naše další sebevzdělávání něco stojí a musíme na ně
umět vydělat, že umění říct si o peníze za svojí práci
je i důkazem o našem sebevědomí a odvaze převzít
zodpovědnost za svoji práci.

Jiná hladina letu

přidáno: 29. 4. 2011 9:25, autor: Redakce Fyzioterapeuti



Zuzana Strouhalová 
Odborná fyzioterapeutka

Spolupracuje s vozíčkáři 
a postiženými dětmi. 
Provozuje soukromou 
ordinaci.
  I já jsem si prošla obdobím, které mnozí z Vás v sále znají z vlastní
zkušenosti. Obava z člověka, který právě vstupuje do ordinace: co ho
bolí, co chce, co bude říkat, na co si bude stěžovat a co já s ním budu
dělat? V tu chvíli jsem už byla nejistá, v nepohodě, rozladěná a někdy
i pěkně naštvaná a bezradná. Časem si fyzioterapeut na tento
stereotyp zvykne. 

  Napadá mě otázka, zdali je v této chvíli terapeut spokojený sám se
sebou a co v tom okamžiku dává pacientovi či klientovi a jak se cítí
pacient při vstupu do ordinace. Dnes můžu s jistotou tvrdit, že je
negativně nastartovaný již při pozdravu. A jak plynul čas, na některé
pacienty jsem se těšila, další jsem vnímala neutrálně a z malé části jsem
měla obavy. A tak plynul čas a život. Moje tělo víc a víc zlobilo
a bolelo, práce vyčerpávala čím dál víc a já si častěji kladla otázku, kam
dál směřovat profesně, který odborný kurz ještě absolvovat. A v nepos-
lední řadě jsem se sama sebe ptala: „Mám na to vůbec ještě sílu?“
A právě v tomto fyzicky a psychicky bolavém a náročném období mi
vstoupila do cesty Martina Končalová. Proběhlo první setkání, moje
první vyšetření a grafy a mě spadla čelist, vylezly mi oči z důlků a nechá-
pala jsem. V hlavě se mi rozběhl kolotoč myšlenek, hlava vařila. Po pár
minutách reje myšlenek a gejzíru emocí jsem věděla, že MFK je přesně
to, co chci a že jdu do toho. Netušila jsem, že právě probíhá největší
salto v mé profesi. Postupem času ubývalo pacientů na klasickou reha-
bilitaci, přibývalo zájemců o MFK. A s tím i další doplňování informací
a nových poznatků z MFK. Po krátkém čase přišlo na řadu školení
v psychosomatice a pro mě další rozšíření obzorů. 

  Pro mě se díky metodě MFK stala práce s klientem radostí, potěšením
a odvažuji se tvrdit, že i oboustranným obohacením.
Metodě MFK jsem propadla. V současné době mám v terapii široké
spektrum pacientů od dětí, přes manažery, pacienty po úrazech,
s menšími či většími následky a vozíčkáře. A právě v současné době
si ověřuji, co přináší metoda MFK člověku od dětství upoutaného na
vozík. Cíleně nepoužívám výraz invalidní, protože řada vozíčkářů jsou
opravdové individuality ne „invalidi“. Snažila jsem se Vám ve stručnosti
sdělit své pocity a zkušenosti s metodou MFK, která mi přinesla a neus-
tále přináší do profesního života klid, pohodu a spoustu nových poznání.

Metoda MFK z pohledu jednoho nepřipraveného pacienta

přidáno: 29. 4. 2011 6:29, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 29. 4. 2011 9:24 ]



Mgr. Roman Herink
Pedagog

Speciální pedagog,
sledge hokejový vicemistr
2010/2011, zpěvák
  Vždycky jsem si myslel, že své tělo poměrně dobře znám a zejména,
že umím lokalizovat místo bolesti. Již po několika dotecích a výzvách
terapeutky jakoby každý dotyk odlupoval kus slupky, která doposud
zakrývala pro mě neidentifkovaná místa bolesti. Čím víc se dostávala
přesně cílenými tlaky pod mou kůži, tím víc jsem si uvědomoval, jak
dlouho a zda vůbec jsem ve svém životě zažil takovou formu terapie.
Následný příhovor o zlepšení v dílčích částech mého aktuálního stavu
jsem bral jako velmi vážnou výzvu, minimálně k zamyšlení, jestli bych
se přece jenom neměl svým zdravotním stavem zabývat, když jsem jej
v posledních desetiletích s vědomím neefektivnosti těch předchozích
terapeutických postupů ze svého žebříčku důležitých životních věcí
vymazal. 

  Soubor obrazových výstupů z MFK systému mne dostal. Do té doby
jsem totiž znal pouze své rentgenové snímky a v nich jsem se jako laik
samozřejmě vůbec neorientoval. Tady jsem najednou viděl obrázky, u
nichž jsem si vybavil již dávno pozapomenuté znalosti anatomie. To ale
nebylo nejpodstatnější. Obrázky totiž nebyly jen o mé svalové situaci,
ale najednou – poprvé v životě - jsem měl možnost vidět další „vrstvy“
svého těla.
Jsem duše bádavá a hloubavá a setkání s MFK nejenže nastartovalo
mou zvědavost do patřičných obrátek. Absolvoval jsem již ve standard-
ním privátním a diskrétním režimu sérii aplikace metody MFK v rozsahu
3 měsíců. Vznikl tak můj specifcký datový soubor, dokladující v tomto
časovém úseku proběhlý vývoj v těle způsobem, o kterém mohu s pl-
nou vážností tvrdit, že v mém životě nemá obdoby.

Kdysi dávno, za mladých let, jsem byl pacientem krajské polioporadny
v Ostravě, kam jsem byl každoročně zván k dispenzární kontrole. Paní
primářka pracovala velmi svědomitě a v mé kartě v jejím archivu byly
doslova strojopisem zapsány naše rozhovory.
To se psal rok 1988, paní primářka zemřela a s ní pravděpodobně i celá
dispenzární péče krajské polioporadny. Od té doby jsem vyjma výzvy
k přeočkování na tetanus nebyl žádným medicínským pracovištěm
osloven k něčemu, co by se alespoň vzdáleně podobalo každoroční
– pro mne velmi motivující a pozitivní - návštěvě u lékaře, který zná
dlouhodobě a zevrubně můj zdravotní stav a jeho vývoj.
Jistě chápete mé uspokojivé pocity z poznání, že existuje díky
dnešním technologiím (v minulém století nedosažitelným) systém,
který nejenže umí aktuálně diagnostikovat můj stav, provést terapeuta
bezprostředně odpovídajícím korekčním zásahem a jeho následným
vyhodnocením, ale též sbírá data do formátu velmi srozumitelného
pro mou vlastní osobní motivaci zabývat se svým tělem.
Ta motivace je velmi prostá – cokoliv, co mi nadále umožní být aktivní
a v rámci možností soběstačný a na cizí pomoci nezávislý, má pro mne
nevyčíslitelnou hodnotu. 

  Už dnes tuším, co ještě budu po systému MFK chtít - věřím totiž, že
se bude vyvíjet nejen v oblasti výraznějšího propojení s dostupnými
informačními technologiemi (3D projekce, vzdálené sdílení apod.),
ale též, že se bude rozvíjet jako standard nahrazující nefunkční a ne-
praktikovaný systém dispenzární péče o osoby s doživotním tělesným
postižením.
Těším se na další shledání s vámi, nad metodou MFK.

Reakce organizmu na zvolenou terapii

přidáno: 29. 4. 2011 6:25, autor: Redakce Fyzioterapeuti



Mgr. Jana Bauerová
Odborná fyzioterapeutka

V roce 1986 zakončila
studium UK FTVS obor
TV - rehabilitace, od roku
2002 provozuje soukromou
ambulantní fyzioterapii.
  Pracuji řadu let jako fyzioterapeut v ambulantním
provozu, kam pacienti přicházejí s poukazem od
lékařů různé odbornosti, s určitou dg a s doporučením
k určité fyzioterapeutické technice, která je často
vázaná na tuto dg. Někteří z těchto pacientů dokonce
přicházejí s dotazem, jestli na našem pracovišti
provádíme určitou terapii. 

  A protože jako správný zvídavý fyzioterapeut jsem
po ukončení fakulty navštívila řadu kurzů-mobilizace,
Kabata, metodu paní Mojžíšové, metodu McKenzie,
RZT, HSS, PT, SM, nejrůznější LTV techniky
a mnohé další. A tak jsem pacientovi většinou schopna
odpovědět: „Ano, tuto terapii na našem pracovišti
děláme.“ A přestože při terapii využívám všech těchto
znalostí, stane se, že u některého pacienta nefunguje
žádná ze známých technik. Zkrátka nejsem schopná se
pohnout dál a pacient se dále nelepší nebo se lepší jen
na velmi krátkou dobu.
V tento moment sama v sobě řeším otázky: „Proč se
stav pacienta nelepší? Udělala jsem všechno, co bylo
v daném stavu pacienta možné - neboť většinu kurzů
končím s pocitem, že nejsem schopna naučenou tech-
niku provádět tak dobře, jako samotný školitel metody.
Zvolila jsem vhodný postup? Je v pozadí nějaká skrytá
dg? Respektoval pacient doporučená opatření, dělá
vše pro to, aby se uzdravil?“

  Přestože ke správnému diagnostickému a terapeutickému cíli jistě
všichni využíváme diagnostické a léčebné znalosti z řady medicínských
oborů, dnes vidím, že teprve ve spojení a přispění informačního sys-
tému, který je mi během krátké chvíle schopen ukázat všechny souvis-
losti a zároveň mi odhalit často vzdálené příčiny bolestí u konkrétního
jedince, jsem schopna dojít ke správné diagnostice.
A pokud tato příčina není odhalena, nevyřeším pacientův chronický
problém, přestože jsem mu schopna nabídnout velké množství
fyzioterapeutických přístupů, metod, technik. Ptám se:„Nenahrazuji
v tomto případě kvalitu kvantitou?“

  Metoda MFK mi odevřela dvířka pro takzvané neřešitelné, chronické
pacienty. A je to právě díky tak nutné počáteční diagnostice, díky
počítačovému programu, který během několika vteřin vygeneruje
pro nás tak potřebné souvislosti (na základě vyšetřeného svalového
testu). Díky tomuto programu jsem schopna ošetřit pacienta v rámci
zatížených svalů komplexně. Kromě nabízené terapie programem,
mohu použít již dříve nabyté znalosti z nejrůznějších kurzů.
Jsem si jista, že tyto techniky používám ve správný okamžik, kdy je
na ně pacient již připraven. Nezvolím-li správnou terapii ve správnou
dobu, nemusím pacienta zlepšit, naopak se může jeho stav zhoršit.
Standardy fyzioterapeutických postupů by pro nás neměly být
závazné, měly by nám být inspirací. Vždy musíme brát v úvahu,
že každý pacient je jedinečný a zvolená terapie úspěšná u jednoho
pacienta, může být u druhého se stejnou diagnózou neúčinná až
kontraproduktivní.
Je nutné si uvědomit, že úspěšná bude terapie, která řeší příčinu
a ne terapie, která urputně a opakovaně řeší následek.

Pohled na svalovou dystrofii

přidáno: 29. 4. 2011 6:18, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 29. 4. 2011 6:23 ]



Šárka Stibůrková
Odborná fyzioterapeutka

Absolventka nástavbového 
studia rehabilitace Na Alšově 
nábřeží v Praze. 20 let pracuje 
v oboru fyzioterapie, 
v současné době má souk-
romou praxi. Je školitelkou 
metody MFK. Již 15 let spolu-
pracuje s Ivou Málkovou ve
společnosti STOB obezitě, 
kde pracuje jako cvičitelka.
  Kauzální terapie u svalových dystrofi není dosud
známa. Jediným řešením je soustavná rehabilitační
péče. Je podle známých postupu zaměřena hlavně
a vlastně pouze na prevenci rozvoje sekundárních
změn deformit a kontraktur, na zpomalení progrese
funkčního defcitu. K zachování zbylé svalové síly
rehabilitace aplikuje cvičení proti malému odporu.
Fyzioterapeuti používají metody na neurofyziolog-
ickém podkladě jako Vojtova metoda, proprioceptivní
neuromuskulární facilitace a podobně. Toto shrnuje
doposud dostupnou a všude běžně praktikovanou
a uznávanou fyzioterapii.

  V oboru fyzioterapie pracuji 16 let. Setkávala jsem
se se svalovou dystrofí a vnímala jsem ji vždy velmi
podobně.
Vždy jsem také řešila důsledně a pečlivě hlavně
viditelné změny. Dnes považuji za zásadní pochopení,
co je porucha struktury svalu, jaká je kvalita tohoto
svalu a co je to funkční porucha u takto postižených.
Teprve po vyšetření celého pohybového systému u
postiženého člověka jsem pochopila, co je to vlastně
ten slabý sval.
V důsledku čeho je takový sval v kontraktuře? Co se
stane, když budu takový sval protahovat? Je opravdu
užitečné posilování a polohování spastických částí?
Může být i sval funkčně oslabený a jak se projevuje?
Odpovědi jsem našla. Efektivní je ošetřovat a věnovat
se i funkčně postiženým svalům. Vytvořit jim optimální
podmínky. Jen tak mohou užitečně fungovat. Čili
jinými slovy, zmapovat to, co v těle žije
a podpořit toto terapií.

  Na počátku práce se svaly, nehodnotím kontraktury a sílu svalů,
hledám individuální normu svalové reakce daného pacienta a možnost
jak ji udržet.
Při jakémkoliv svalovém onemocnění je vždy různá míra poškození co
do kvality do rozložení do množství. Toto zjištění je velmi individuální
a překvapivá je i reakce na terapii.
Pacienti znají svá onemocnění, jsou s ním srozuměni. Nejvíce je však
obtěžují přidružené funkční komplikace, které nazývají různě. „ Ty spa-
stické svaly se zhoršují, ta slabost se zvětšuje, ta tuhost je výraznější.“
apod. V práci s MFK Systémem se otevírá velký prostor pro fyziotera-
peutickou smysluplnou práci.

  Díky MFK mohu sledovat reakci těla na každou terapii. A vlastně na
to, co se v jeho životě může hýbat. Prostě, jak daný pacient reaguje.
Dle mého názoru je důležité naučit znát člověka své tělo, znát své
možnosti. A obrázky v MFK systému mu pomáhají lépe porozumět
svému tělu a duši. Vždyť pouze on sám své tělo nejlépe vnímá, rozumí
mu. Já toto považuji za to nejpotřebnější.

  Dovolím si vám ukázat dva rozdílné pacienty, jak reagují v průběhu
terapie. Snažím se ulehčit jim život s jejich nemocí a mám radost, když
se jim to vede. Záměrně jsem použila tuto formulaci, protože opravdu
ten větší díl úspěchu je na nich. Osvědčuje se mi i spolupráce s rodiči
nebo osobami blízkými. MFK Systém umožňuje i zaškolení rodičů tak,
aby mohli být po terapeutické stránce svým dětem prospěšní doma
kdykoliv. Uvědomuji si, že nemohu v ordinaci poskytnout 100% to, co
člověk potřebuje. Uvědomuji si, že práce s takovým klientem vyžaduje
dennodenní kontakt. A tím může být rodina, blízcí lidé.
Stále je pro mě překvapující, že opravdu nemocných svalů nakonec zas
tolik není. Udržet pacienta na maximu jeho možností není jednoduché,
protože důvodů, proč to nejde, je mnoho. Uvědomila jsem si, že jsem
vlastně takový pozorovatel a průvodce možnostmi, které pacient má.
Svalové onemocnění je sice omezující, ale poznala jsem, že nemusí
člověka zastavit před svou výjimečnou životní aktivitou, kde uplatní
svou hodnotu. Děkuji Matyášovi a Pavlovi, že jsem je poznala
a že se s námi podělili o své nálezy a úspěchy.

Prevence – důležitá část péče o tělo

přidáno: 29. 4. 2011 6:06, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 29. 4. 2011 6:24 ]



Bc. Hana Sladká
Odborná fyzioterapeutka

Vystudovala fyzioterapii na 
3. LF UK, kde získala titul Bc. 
v roce 2009. Vylepšování teo- 
retických základů se věnuje 
i v současné době, pokračuje 
na FTVS UK v magisterském 
studiu. Praktické zkušenosti 
z oboru získává v ambulantní 
praxi. Ve volných chvílích podle chuti sportuje nebo odpočívá.


  Člověk se neustále pohybuje na pomyslné křivce mezi zdravím
a nemocí. Někdy je zdravý více, někdy zase méně.
Co to znamená?

  Zdraví není pouze o správných hodnotách krevního tlaku a výši
cholesterolu v krvi. Zdraví se také vyznačuje tím, že se můžeme na své
tělo spolehnout. Můžeme se o něj opřít, můžeme pracovat či sportovat.
Důležité je, že můžeme. Pak je jen otázka, co chceme a co si přejeme.
Naopak nemoc není pouze o tom, že je člověk natolik nemocný, že si
musí lehnout do postele. Nemoc se také projevuje únavou, někdy až
bolestí. Tyto vjemy však často převádíme do pozadí, protože mu-
síme. Musíme vydělávat peníze, musíme jít do práce a snad si i někdy
řekneme, že dnes musíme jít cvičit. Ale opravdu se nám chce, nebo
jdeme, protože je to „zdravé“?

  V definici oboru fyzioterapie se hovoří o péči o zdraví (v souvislosti
s prevencí) i o nemoci. Avšak podíváme se jako fyzioterapeuti na
člověka také někdy jako na zdravého, nebo stále hledáme jeho nemoc,
to, co je na něm špatně?
Preventivně se dá zasahovat, pokud je člověk ve zdraví, terapeuticky
se dá ošetřovat tam, kde je nemoc. Tyto dvě role bychom neměli
zaměňovat.

Význam fyzioterapie ve sportu

přidáno: 29. 4. 2011 5:46, autor: Redakce Fyzioterapeuti   [ aktualizováno 29. 4. 2011 6:14 ]




Dis. Petra Zvolánková
Odborná fyzioterapeutka

Vystudovala obor Fyzioterapie
v Českých Budějovicích. Pracuje
v oboru od roku 2001, v Janských
lázních, na ortopedické ambulanci
v Táboře, nyní má vlastní soukromou
praxi. Spoluprácuje s atletickým
oddílem VS Tábor.





David Bor
Trenér atletiky

Absolvent FTVS UK, obor TV
a sport, specializace atletika, trenér
atletiky 2. třídy. Trenérská praxe
v atletickém oddíle TJ Vodní stavby
Tábor od roku 1993, od roku 2002
předseda atletického oddílu. Od
roku 1998 zaměstnán na Českém
atletickém svazu jako vedoucí trenér
SCM pro Jihočeský kraj.


1-10 of 12