Metoda MFK z pohledu jednoho nepřipraveného pacienta

přidáno: 29. 4. 2011 6:29, autor: Neznámý uživatel   [ aktualizováno 29. 4. 2011 9:24 ]


Mgr. Roman Herink
Pedagog

Speciální pedagog,
sledge hokejový vicemistr
2010/2011, zpěvák
  Vždycky jsem si myslel, že své tělo poměrně dobře znám a zejména,
že umím lokalizovat místo bolesti. Již po několika dotecích a výzvách
terapeutky jakoby každý dotyk odlupoval kus slupky, která doposud
zakrývala pro mě neidentifkovaná místa bolesti. Čím víc se dostávala
přesně cílenými tlaky pod mou kůži, tím víc jsem si uvědomoval, jak
dlouho a zda vůbec jsem ve svém životě zažil takovou formu terapie.
Následný příhovor o zlepšení v dílčích částech mého aktuálního stavu
jsem bral jako velmi vážnou výzvu, minimálně k zamyšlení, jestli bych
se přece jenom neměl svým zdravotním stavem zabývat, když jsem jej
v posledních desetiletích s vědomím neefektivnosti těch předchozích
terapeutických postupů ze svého žebříčku důležitých životních věcí
vymazal. 

  Soubor obrazových výstupů z MFK systému mne dostal. Do té doby
jsem totiž znal pouze své rentgenové snímky a v nich jsem se jako laik
samozřejmě vůbec neorientoval. Tady jsem najednou viděl obrázky, u
nichž jsem si vybavil již dávno pozapomenuté znalosti anatomie. To ale
nebylo nejpodstatnější. Obrázky totiž nebyly jen o mé svalové situaci,
ale najednou – poprvé v životě - jsem měl možnost vidět další „vrstvy“
svého těla.
Jsem duše bádavá a hloubavá a setkání s MFK nejenže nastartovalo
mou zvědavost do patřičných obrátek. Absolvoval jsem již ve standard-
ním privátním a diskrétním režimu sérii aplikace metody MFK v rozsahu
3 měsíců. Vznikl tak můj specifcký datový soubor, dokladující v tomto
časovém úseku proběhlý vývoj v těle způsobem, o kterém mohu s pl-
nou vážností tvrdit, že v mém životě nemá obdoby.

Kdysi dávno, za mladých let, jsem byl pacientem krajské polioporadny
v Ostravě, kam jsem byl každoročně zván k dispenzární kontrole. Paní
primářka pracovala velmi svědomitě a v mé kartě v jejím archivu byly
doslova strojopisem zapsány naše rozhovory.
To se psal rok 1988, paní primářka zemřela a s ní pravděpodobně i celá
dispenzární péče krajské polioporadny. Od té doby jsem vyjma výzvy
k přeočkování na tetanus nebyl žádným medicínským pracovištěm
osloven k něčemu, co by se alespoň vzdáleně podobalo každoroční
– pro mne velmi motivující a pozitivní - návštěvě u lékaře, který zná
dlouhodobě a zevrubně můj zdravotní stav a jeho vývoj.
Jistě chápete mé uspokojivé pocity z poznání, že existuje díky
dnešním technologiím (v minulém století nedosažitelným) systém,
který nejenže umí aktuálně diagnostikovat můj stav, provést terapeuta
bezprostředně odpovídajícím korekčním zásahem a jeho následným
vyhodnocením, ale též sbírá data do formátu velmi srozumitelného
pro mou vlastní osobní motivaci zabývat se svým tělem.
Ta motivace je velmi prostá – cokoliv, co mi nadále umožní být aktivní
a v rámci možností soběstačný a na cizí pomoci nezávislý, má pro mne
nevyčíslitelnou hodnotu. 

  Už dnes tuším, co ještě budu po systému MFK chtít - věřím totiž, že
se bude vyvíjet nejen v oblasti výraznějšího propojení s dostupnými
informačními technologiemi (3D projekce, vzdálené sdílení apod.),
ale též, že se bude rozvíjet jako standard nahrazující nefunkční a ne-
praktikovaný systém dispenzární péče o osoby s doživotním tělesným
postižením.
Těším se na další shledání s vámi, nad metodou MFK.
Comments